Barónka s kritickým šarmom Lady Thatcher, R.I.P.

Jeden z mojich facebookových priateľov sa po úmrtí Margaret Thatcherovej ironicky začudoval, koľko slovenských socialistov sa k nej začalo odrazu hlásiť a „lajkovať“ články o jej živote. Pravdepodobne by sa bola začudovala aj ona sama.

Barónka Thatcherová bola silná žena, ktorá by si bola šarmantne „podala“ mnohých svojich dnešných falošných obdivovateľov tak, ako to robila celý svoj život. Jej doba je vzdialená na desaťročia a nás sa akoby už netýka, napriek tomu platí to ošúchané, že práve vďaka ľuďom jej formátu je dnešná Európa už mimo vplyvu komunizmu (aspoň toho sovietskeho, keď už nie kultúrneho západoeurópskeho).

Roman Joch v českom Katolíckom týdeníku (kedy niečo podobné opublikujú slovenské Katolícke noviny?) píše o troch hlavných odkazoch Margaret Thatcherovej: 1. adekvátne reagovala na ekonomickú krízu a presadila opatrenia, ktoré ju vyriešili, aj keď boli bolestivé; 2. oproti komplexu menejcennosti Západu zdôrazňovala hodnoty slobody a hrdosti na vlastnú krajinu zoči-voči komunistickej sovietskej zóne a skorumpovaným diktatúram tretieho sveta; 3. hoci nebola kresťanskou političkou, vyzdvihovala dôležitosť kresťanských cností pre ekonomický a politický úspech krajiny. Všetko sú to veci, ktoré potrebuje svet ako soľ takisto dnes.

Barónka Thatcherová v niektorých kultúrno-etických veciach nestála na úplne správnej strane. V roku 1967 hlasovala v prospech potratov, napriek tomu ťažisko jej činnosti zostalo konzervatívne, napríklad hlasovaním proti uvoľňovaniu politiky rozvodov či zdôrazňovaním zodpovednosti jednotlivca proti mašinérii štátu a anonymnej spoločnosti. Na presadenie žien nepotrebovala kvóty, v najťažších časoch šla príkladom. Kritický úsudok vedela vysloviť aj proti hviezdam politického neba a aj práve to bolo na nej príťažlivé. Vo svojej knihe v češtine vydanej pod názvom Umění vládnout napr. o Václavovi Havlovi napísala: 

„Okna kanceláře pana Havla v prezidentském křídle Pražského hradu, kde jsme se toho odpoledne setkali, shlížejí na řeku a Staré Město na jejím druhém břehu. Vybavení kanceláře se od dob Benešových nepochybně změnilo. Vedle stolu stojí velká socha nahé ženy v egyptském stylu: stejně jako prezidentova politika ani jeho umělecké gusto neodpovídá tak docela mému.

O tom, že je prezident Havel antikomunista, nelze pochybovat. Je to ale člověk levicový a odráží se to v jeho pohledu na svět. Druhý den ve svém projevu řekl: ,Nastal čas, který vyzývá k novému pochopení světa jako multipolárního, multikulturního a globálně propojeného a k důsledné reformě všeh mezinárodních institucí tak, aby toto nové pochopení zrcadlily…‘ Takový utopistický jazyk, navíc u někoho, kdo hovoří tak přesvědčivě, mne znepokojuje.“

Následne skritizovala aj prezidenta Georgea Busha st., ktorý v roku 1990 pri príležitosti vojny v Perzskom zálive hovoril o potrebe „nového svetového poriadku“, ktorý prinesie éru, „v níž všechny národy světa, na východě i na západě, na jihu i na severu budou vzkvétat a žít ve vzájemném souladu“. Konzervatívnej barónke veriacej v osobnú morálku, nie v externé byrokratické pravidlá sa to pochopiteľne nepáčilo. „Již v souvislosti s prezidentem Havlem jsem napsala, že takové řeči mne znervózňují. Jako každý vůdce v době války měl prezident Bush právo mluvit nadneseně. Ale každý, kdo skutečně věří tomu, že jakýkoli ,nový řád‘ může při řešení lidských záležitostí, zvláště záležitostí národních, zabránit neukázněnému chování, bude s největší pravděpodobností hluboce zklamán, a s ním mnoho dalších.“ (Citované podľa freeglobe.cz.)

Margaret Thatcherová inšpirovala mnoho ľudí svojej doby, azda si z nej vezme príklad aj súčasná generácia. Requiescat in pace.